Za účelem podrobnější výměny názorů o reformách v Nizozemí, kde probíhají podstatné změny, byl počátkem července uspořádán odborný seminář s názvem Reforma zdravotnictví v Nizozemsku: Zkušenosti a první výsledky reforem. Na tomto semináři vystoupil Gelle Klein Ikkink, ředitel pro zdravotní pojištění Ministerstva zdravotnictví, sociální péče a sportu Nizozemského království.

Prezentace v anglickém a/nebo českém jazyce, včetně jejich krátké anotace v češtině, jsou k dispozici ke stažení. Fotodokumentace ze semináře je zde...

Popis prezentace:
Gelle Klein Ikkink: Reform of the Dutch Health Care System (Reforma nizozemského systému zdravotnictví).

Gelle Klein Ikkink v prezentaci charakterizuje způsob organizace nizozemského zdravotnictví, popisuje realizovanou reformu zdravotní péče, vyhodnocuje fungování nového systému a předkládá další transformační kroky, které bude třeba v budoucnu podniknout v reakci na nové výzvy.

V Nizozemí, kde žije 16 millionů obyvatel, je na zdravotní služby ročně vynaloženo €60 miliard, což je přibližně 10% HDP. Nemocniční síť tvoří celkem 89 všeobecných nemocnic a 8 univerzitních nemocnic. Ve zdravotnickém sektoru pracuje 16 tisíc lékařů specialistů a 8 tisíc všeobecných lékařů. V současnosti je na trhu 21 zdravotních pojišťoven. Autor rozlišuje tři základní úrovně zdravotnického systému v Nizozemí: úroveň péče opírající se o zákon o mimořádných zdravotních výlohách, úroveň léčby regulovanou zákonem o zdravotním pojištění a doplňkovou úroveň soukromého zdravotního pojištění.

Důvody reformy nizozemského systému, který má hluboko zakořeněné tradice soukromých iniciativ (s neziskovým principem), spočívaly podle autora v neefektivnosti systému (pořadníky a omezená dostupnost služeb, nízká míra inovací), chybějícím povědomí o nákladech, tlacích na jejich růst na jedné straně a rozpočtových omezeních na straně druhé a celkové neprůhlednosti a vysoké regulaci systému a nejednotných pravidlech hry pro jednotlivé aktéry. Principy reformy se přitom opíraly o posílení trhu a tržních mechanismů, posílení soukromých aktérů a zlepšení řízení zejména v oblasti pojištění.

Podstatou reformy zahájené v roce 2006 je podle autora řízená soutěž. Soutěž, v které pojištěnci mohou svobodně volit pojistitele (mají možnost každým rokem jej změnit), pojistitelé soutěží o pojištěnce ve výši pojistného, kvality a úrovně služeb a v neposlední řadě poskytovatelé zdravotní péče soutěží o smlouvy co se týče ceny a kvality poskytované péče. Tok finančních prostředků je v novém systému poměrně komplikovaný. Podle autora se nově zavedené pojistné skládá ze dvou složek. První část pojistky je placena jako procentuální odvod z příjmu; druhá část má formu nominálního pojistného, které je pevně stanovené na období jednoho roku konkrétní zdravotní pojišťovnou pro daný produkt (zdravotní plán). Pacienti také platí frančízu, spoluúčast, analogickou našemu systému havarijního pojištění motorových vozidel, kdy jsou náklady do určité výše neseny samotným spotřebitelem. V systému existuje kompenzace rizika plynoucího z odlišné struktury pojištěnců jednotlivých zdravotních pojišťoven, autor v prezentaci uvádí příklady.

Podle autora prozatímní potíže reformovaného systému spočívají zejména na straně kvality, která dosud neovlivňuje jednání aktérů. Jednou z příčin může být i nedostatek transparentnosti v informacích o kvalitě a nedostatek důvěry v pojišťovny jako nákupce dobré zdravotní péče. Protože si pojišťovny nechtějí zkazit reputaci, uzavřou smlouvu s každým poskytovatelem. V systému financování se také vyskytly tranzitivní problémy.

Do roku 2011 centrální autority podle autora budou usilovat v prvé řadě o zlepšení kvality. Větší pozornost by měla být věnována prevenci a rozvoji programů řízení nemoci (Disease management). Jsou zde snahy navýšit riziko poskytovatelů zdravotní péče, zavést volnou tvorbu cen a skoncovat s rozpočtovým financováním. Plánuje se také navýšit riziko zdravotních pojišťoven a omezit následné korekce fondu vyrovnání rizika. Bude také snaha omezit černé pasažéry systému, jako jsou lidé nepojištění a dlužníci.

Prezentaci nizozemský expert uzavřel s tím, že podle jeho názoru v regulaci zdravotnictví neexistuje nejlepší cesta. Systémy je třeba neustále přizpůsobovat a dělat reformy krok po kroku. Někdy je však třeba udělat velký krok a celý systém výrazně zmodernizovat tak, jak to učinili v Nizozemí.

V navazující diskusi se Gelle Klein Ikkink dotkl také způsobu prosazování reformy, když odpovídal na otázku, zda pro reformy existoval širší politický souhlas. Jeho odpověď přitom připomínala značně českou situaci. Podle Ikkinka byl sektor nizozemského zdravotnictví po více než třicet let předmětem sporů a snah o změnu. Mnoho státních tajemníků muselo rezignovat, resistence proti změnám byla silná zejména na straně zdravotnických profesionálů a zaměstnavatelů (které případné změny ohrožovaly požadavky na další příspěvky do systému). V roce 2000 nastoupil nový vládní kabinet, který tvořili liberálové a sociální demokraté, který usiloval o to, aby diskuse o reformách byly zbaveny ideologií. V té době vznikla apolitická věcná analýza problémů, která po technické stránce připravila půdu pro nový kabinet. Nový vládní kabinet v roce 2001 zahrnul detailní návrhy reformy zdravotnictví, vycházející z předcházejících analýz, do koaliční smlouvy, jejíž význam je v Nizozemí velký. Při prosazování reformy sehrála významnou roli osobnost ministra a také skutečnost, že ji silně podporovaly pacientské organizace. Na druhé straně stáli zaměstnavatelé a stávkující praktičtí lékaři. V parlamentu získal návrh reformy podporu dvou třetin, opoziční sociální demokraté, kteří se dříve podíleli na analytických pracích, hlasovali proti, ale nevyjadřovaly extrémně silný nesouhlas. Prosazování reforem se nicméně dotklo popularity vlády, která klesla na 30 až 40%.